Svátek dřeva 2013 - Amfiteátr na Horečkách
Začalo to noční bouřkou. Po velkých vedrech přišel liják a ve tři hodiny v noci mě vzbudil silný déšť. Představa, že ráno v tom nečase pojedeme na Horečky do Frenštátu pod Radhoštěm a tam budeme šplhat do kopce po úzké lesní cestě po dešti, ve mně celkem naháněla hrůzu. Do rána jsem už moc klidně nespala.
V šest hodin už nepršelo, ale počasí na nějaký slunečný den nevypadalo. Sraz jsme s kolegyněmi měly v kanceláři, abychom mohly ze skladu vzít propagační materiál a krásný, nepřehlédnutelný stan organizace. Lucku ještě napadlo, podívat se na internet, co nám tam o počasí v místě konání prozradí. No nic moc. Na vedro minulých dnů jsme mohly zapomenout.
Telefonát s pořadatelem akce mě trochu uklidnil. Do kopce se dle jeho sdělení dostaneme bez problémů, vhodně upravili cestu. Tak hurá do toho, jedeme. A ještě jeden problém. Všude se opravují cesty. Tedy ani nás to neminulo. A pěkně jsme si zajely. Cestu, kterou jsem mnohokrát projížděla, když jsem jela do Frenštátu p.R. opravují a my si musely najít novou trasu. Dvě auta, Martina, Lucka já a Dafné jsme dorazily s mírným zpožděním. Kolega Honza s Lukášem a Jessikou už také bloudili ve Frenštátě a nějak se jim nedařilo najít místo akce. Ale nakonec se vše podařilo. Na stanoviště, kde jsme měli postavit stan, jsme se sjeli všichni. Počasí také vypadalo, že se umoudří. Stavěli jsme již bez deště. Díky absenci slunce přicházeli návštěvníci později, na vše jsme tedy měli dostatek času.
Soutěže dřevařů už probíhaly a bylo slyšet povzbuzování diváků, moderátor pan Borkovec slovně siláky doprovázel, jako by sám propadl dřevařskému umu. Také okolo nás se opracovávalo dřevo, elektrická pila nám chvílemi nedala možnost se dorozumět. Ale výrobky, které se chlapíkům rodily pod rukama, stály za to. A vůni dřeva se nedá ničím nahradit, té jsme si za ten den užili opravdu dost.
Na Svátku dřeva jsme byli už podruhé. A byť počasí nic moc, kolem desáté hodiny začali proudit návštěvníci a to hlavně rodiny s dětmi. Součástí akce totiž byly nejen soutěže ve kvalitě a rychlosti opracování dřeva, ale i hrátky pro děti. Ty plnily na jednotlivých stanovištích vědomostní úkoly, kvízy i drobné úkoly zručnosti.
Na našem stanovišti to byly hrátky s pejsky, děti skládaly puzzle a hlavolam se psí tématikou. Hlavními tahouny u nás ale opět byly fenky Jessika a Dafné. Hlavně Honzova fenka i přes svůj věk byla celou dobu akční, ochotná si hrát, přeskakovat překážky i běhat tunelem. Dafné zase aportovala, pózovala při fotografování s dětmi, podávala pac a ani neustálé probíhání tunelem jí nedělal problém.
Celý den jsme všichni odpovídali na mnoho dotazů návštěvníků Svátku dřeva. Zajímali se o psy, co umí, jak je využíváme u klientů, co to vůbec ta canisterapie je. Také osobní asistence, kterou mohli vidět na našich prezentačních materiálech a ve fotoknize, je zaujala, protože nikdy člověk neví, kdy se mu informace budou hodit.
Rozdávali jsme letáčky propagující činnost osobní asistence i canisterapie, dětem přišla vhod lízátka. Od desíti hodin do pozdního odpoledne jsme se nezastavili. Konec akce byl nejen ve znamení vyhlášení vítězů v dřevařských dovednostech, ale i kulturním zážitkem. Pořadatelé měli pozvány hvězdy folkového nebe Hanu a Petra Ulrychovy s jejich hudební doprovodnou skupinou Javory. Byť mladší generace je asi nezná, jsou hudební stálicí skoro padesát let. Oslovila jsem je, zda by byli ochotni se s námi vyfotografovat. A podařilo se. Jak jsem z hovoru zjistila, jsou také majitelé retrievra a paní Hana se velmi zajímala, zda se dá vychovat šestiletý rozmazlený hafan. Ujistila jsem ji, že by zkušený cvičitel mohl pomoci a v jejich bydlišti v Brně je výcvikářů jistě dost. Ochotně pak pózovali nejen s námi, ale i s našimi fenkami Jessikou i Dafné. Byl to náročný den, ale opravdu to stálo za to. Příroda, skvělí lidé, vůně dřeva a dobrá propagace Podaných rukou, o.s.
Díky přátelé, jsem ráda, že jsme to ráno nevzdali.
Helena a Dafné